Historie
Historické zápisky o koloběhu jsou tenké jako vysněné stupátko závodní koloběžky závodního koloběžce. Ne že by žádná historie nebyla, ale všichni byli nejspíš tak uneseni její jízdou, že vše zapomněli zapisovat. Za první milník v historii koloběhu můžeme považovat tzv. drezínu. Tu sestrojil roku 1817 Němec Karl Fridrich Drais (1785 - 1851). Tento stroj se sice považuje za první velociped, ale k jízdě se používalo odrazu nohou a sám Drais zařízení pojmenoval Laufmaschine, což německy znamená běhací stroj. Takže jistá spojitost tu jistě je.
Klasická koloběžka se stupátkem vyrazila na svou první trasu někdy na přelomu 19. a 20. století, ale datum i jméno vynálezce bylo přeřváno přehlušeno motory motorek, aut a letadel, které v té době taktéž proráželi na cestu do světa.
V této rušné průmyslové době zůstávala koloběžka pouze dětskou hračkou a vývoj její konstrukce šel jen potichounku ruku ruce s vývojem cyklistiky - dřevěné konstrukce se změnily na kovové a kola se byla opatřena plášti.
Za proměnou koloběžky v dopravní prostředek pro dospělé, stáli nejen recesisté, ale i trenéři, kteří v ní viděli dokonalý tréninkový prostředek pro lyžaře, běžce a sdruženáře. Například sportovní škola v Rožnově pod Radhoštěm koloběžku využívá již od 70. let 20. století. V té době se v naší zemi se již na koloběžkách závodilo a roku 1968 vznikla Rollo liga, nejstarší a nejdéle trvající seriál koloběžkových závodů na světě.
Sportovní využití přineslo i konstrukční změny. Tou největší bylo výrazné zvětšením předního kola. Velké kolo vpředu na svém stroji použil poprvé Fin Hannu Vierikko roku 1991. On sám však zprvu na koloběžce nezávodil, byl famózním orientačním běžcem a hlavně milovníkem jízdy na tradiční finské ledobežce. A právě koloběžka a pro svou podobnost byla jeho nejlepším tréninkovým prostředkem. Hannu Vierikko svojíí koloběžkou udal směr v další konstrukci koloběžek a později založil firmu Kicbike.
Dnes existuje několik výrobců koloběžek pro s různým zaměřením různá zaměření - do města, na cesty, silniční, muscherské či sjezdové. A vzhledem k tradici asi není divu, že většina sériových kvalitních koloběžek se vyrábí právě na území naší republiky. A konstrukce se neustále vyvíjí. S velikostmi kol se pohrává dle potřeby a zaměření, a použité materiály drží krok s moderní cyklistikou. Takže není problém si pořídit i třeba karbonovou koloběžku vážící i méně než 5 kg.
Abych někoho nezklamal, musím na závěr bych zmínit skládací mikro koloběžky. Ty sice jsou sice pro koloběžkáře zcela nezajímavé, protože neumožňují sportovní jízdu nebo ani cestování, ale své místo v historii jistě mají. První skládací hliníkovou koloběžku s kolečky z in-line bruslí vytvořil roku 1996 Wim Ouboter ze společnosti Mikro Mobility Systems ve Švýcarsku. Koloběžka byla prodána jako "Micro Skate Scooter" a rychle získala svojí oblibu. Modelu "Razor" bylo v roce 2000 prodáno přes 5 miliónů kusů za pouhých 6 měsíců! Tím si však tato mikro koloběžka, začala psát svojí vlastní historii. Má své vlastní fanoušky, odvětví i výrobce.
