Vzduchem plněná pneumatika 

Vzduchem plněná pneumatika je stará více jak 100 let a stále, jak se zdá, nikdo nevymyslel nic lepšího.

První vzduchem plněnou pneumatiku vymyslel Skot Robert William Thomson roku 1845 v Londýně. Téhož roku na to získává patent v Anglii a roku 1846 také ve Francii a 1847 v USA. Leč dosavadní stav techniky nenabízí velké použití a patent upadne v zapomnění. Pokračování příběhu nastává až roku 1887, kdy skotský veterinář John Boyd Dunlop nebyl spokojen s tím, jak se jeho synovi jezdí na tříkolce. Aby jeho tříkolka tolik nedrncala, natáhl na obvod kol gumovou hadici a pumpičkou na fotbalový míč jí naplnil vzduchem. Jeho vylepšení si všiml výrobce jízdních kol Robert Edlin z Belfastu, který mu doporučil vynález patentovat. A světe div se, paten mu byl 7. prosince roku 1888 udělen. A tak Dunlop neměl jediný důvod pochybovat o svém prvenství. Čtyři měsíce na to přidal k patentu také ventilek. A ještě téhož roku Robert Edlin sestrojil první bicykl s pneumatikami založenými na Dunlopově patentu. O rok později 18. května 1889 již na kole s pneumatikami závodník Willie Hume vyhrává první závod. Poté patent odkoupil víceprezident irského sdružení cyklistů a majitel papírny William Harvey du Cros a spolu založili továrnu "PNEUMATIC TYRE AND BOOT´HS CYCLE AGENCY". Roku 1890 však vyšel v časopise "Sport and play" článek o tom, že John Dunlop nebyl prvním vynálezcem gumové pneumatiky! Díky tomu roku 1891 o svůj patent přišel a výroba pneumatiky se uvolnila pro každého, kdo o ní měl zájem. Ještě po ztrátě patentu Dunlop vynález zdokonalil, když roku 1896 objevil způsob vulkanizace pomocí páry, což umožnilo výrobu pneumatiky se vzorkem. Později však ztratil o pneumatiky zájem, své akcie prodal a otevřel si obchod s látkami. Další historie pneumatik je již spojena s bratry Édouardem a Andréem Michelinovými. Ti od roku 1889 provozovali gumárenskou továrnu ve francouzském Clermont-Ferrand. Jednoho dne se v továrně objevil cyklista, jehož pneumatika vyžadovala opravu. Sejmutí a oprava pneumatiky, která byla tehdy přilepena k ráfku, trvala více jak 3 hodiny. Navíc vše bylo potřebné nechat přes noc uschnout. Édouard Michelin druhý den vzal kolo do továrny, aby ho vyzkoušel. A i když pneumatika po několika stech metrech selhala, byl Édouard pneumatikou nadšen. Jen doba opravy bránila rozvoji tohoto řešení. A proto začali pracovat oba bratři na vylepšeních. Výsledkem byla odnímatelná pneumatika, která se dala opravit za čtvrt hodiny. Patent byl podán dne 18. června 1891 a téhož roku slavila úspěch na cyklistických závodech. Prototyp pneumatiky byl osazen na kole Humber a francozký cyklista Charles Terront na něm vyhrál 1196 km dlouhý závod Paříž - Brest - Paříž. Úspěch v závodě inspiroval bratry k uspořádání vlastních závodů Paříž Clermont-Ferrand. Je otázkou, jestli to byl prvotní záměr, nebo myšlenka přišla až později, ale v každém případě se Édouard Michelin rozhodl pro netradiční marketingový tah - po trase rozmístil hřebíky, aby prokázal, že oprava "demontovatelné pneumatiky" je provozní rutina a trvá méně než dvě minuty. Prodej pneumatik prudce vzrostl a ještě téhož roku byly pneumatiky Michelin distribuovány do zahraničí výrobcem cyklistického vybavení Boyriven a setkaly se s komerčním úspěchem.

Zdroj: Wikipedie